o nás
    kontaktujte nás
    všeobecné podmínky
    způsob platby
    pojištění
    jak rezervovat
    trajekty
    praktické informace

    na mapě
    dle regionů
    dle parametrů
    dle názvu
    rychlé hledání
    nápověda

    slevy
    dotazník
    novinky

    zastoupení ČR v Itálii
    zastoupení SR v Itálii
    zastoupení Itálie v ČR
    itinerář
    průvodce
    kuchyně

mapa serveru
Převodník měn
eBanka


Země trulli
Alberobello
Bari
Castel de Monte
Galatina
Lecce
Lucera
Otranto
Ruvo di Puglia
Taranto
Trani
Tremitské ostrovy
Troia




nahoru
Suchou, téměř vyprahlou oblast Murge dei Trulli pokrývá nespočet olivových hájů, sadů, vinic a „trulli“, což jsou podivné kruhové domy s kuželovitou střechou. Zevnitř jsou završené kopulí, jež se staví z místního vápence bez použití malty. Zdi a vchody jsou obyčejně nabílené, ale kamenné střešní tašky zůstávají holé nebo se pomalovávají náboženskými či lidovými symboly.

Některé z nich byly upraveny na moderní domy, restaurace, obchody, dokonce je zde i katedrála, jiné slouží jako zemědělské budovy či stodoly. Tyto mikrosvěty leží na ploše průměrné velikosti dvou hektarů půdy a v jejich centru vždy stojí „trullo“. Statistiky mluví o 60 „trullo“ na kilometru čtverečním. Nejvíce „trulli“ je soustředěno v Alberobello(428 m n.m.) kam díky nim samozřejmě proudí turisté.

Jejich původ je nejasný, víme jen, že tímto názvem se tradičně označují starověké kruhové hrobky, nalezené na římském venkově. Jedna z verzí hovoří, že název „trulli“ pochází z řeckého tholos (kopule), které pak dalo jméno i celé oblasti. Další z možných odpovědí říká, že původ je možné hledat v Turecku. Několik kilometrů od hranic se Sýrií leží vesnice Harran s tisícovkami okrově zbarvených „trulli“, obklopených Kapadockou pouští. Před tisícovkou let, kdy Byzanc dobyla Apulii, se mezi Bari a Tarantem usadily židovské a východní komunity. Odtud pak vychází předpoklad, že byzantští architekti přinesli tento typ stavby do Apulie.


nahoru
Hlavní město oblasti trulli. Původně vzniklo jako zemědělská usedlost a odtud i pochází jeho jméno silva arboris belli. Leží mezi dvěma kopci, oddělenými řečištěm. Na východním z nich se rozkládá nové město s moderními architektonickými prvky, na vrcholku druhého, západního, se vinou uličky s typickými „trulli“ městskou čtvrtí, která se dělí na dvě části, Monti a Aia Piccola, jež byly v roce 1924 vyhlášeny Národními památkami a v prosinci 1996 zařazeny do Světového dědictví pod patronací UNESCO.

Aia Piccola (malý zemědělský dvůr) odkazuje na prostranství, kde se kdysi mlátilo obilí. Celá nynější oblast zahrnuje okolo 400 „trullo“, většinou obydlených a používaných; doposud svým charakterem připomíná středověkou vesničku. Za návštěvu rozhodně stojí Oblastní muzeum Museo del Teritorio, umístěné ve skupince „trulli“ a podává plastický obraz oblasti od „trulli“ až po místní jedinečné jeskyně, od materiální kultury až k lidovému náboženství.

Casa d´Amore - dům vystavěný v roce 1797, u nějž bylo poprvé použito vápno a místní jílovitá půda jako stavební materiál. Místní totiž nesměli při stavbě domů používat maltu. Ojedinělou ukázkoudvouposchoďového „trullo“ z poloviny 16.st., jehož kupole je 14 metrů vysoká, je Trullo Sovrano. Zde majitel, zámožný kněz Cataldo Perta, poskytl útočiště náboženskému Bratrstvu a relikviím patronů města. Díky darům místních obyvatel i emigrantů z Ameriky, mohl nechat místní kněz Antonio Lippolis postavit kostel Chiesa a Trullo, který měl zachytit rozšíření protestantismu v oblasti Monti. Průčelí je korunováno trojdílnou fasádou a je zkrášleno růžicí a dvěma okny napodobujícími vstupní dveře. Rozměrem 19,8 m udivuje kuželovitá kupole, nad níž se vypíná prosklený světlík do výše dalších 3,2 m. Zvonice, zakončená malou kupolí, se vypíná do výšky 18,9 m. Rione Monti – zahrnuje okolo 1000 „trullo“, které jsou přístupné ze sedmi dodatečně vytvořených ulic. Ulice se stýkají na vrcholku kopce, jemuž dominuje kostel Sant´Antonio, vystavěný (jak jinak) ve stylu „trullo“.

Informační kancelář: Piazza del Popolo, telefon 080 – 4321916.

Okolí: Několik kilometrů od Alberobello leží Chiesa di Santa Maria di Barsento. Byla založena v roce 591 jako klášter a tento malý komplex je jedním z nejstarších kostelů v Apulii. Nyní je součástí farmy, ale současný majitel se cítí poctěn, když může turisty provést. K nejkrásnějším místům v regionu patří městečko Locorotondo s bílými domy na kopci, i když nejelegantněji pravděpodobně působí Martina Franca, jejíž ulice oživují rokokové balkony. V srpnu se tu koná hudební festival – Festivale della Valle d´Itria.


nahoru
Původně římské Barium bylo pouhým centrem obchodu. Za Saracénů se však v roce 847 stalo správním střediskem regionu a poté sídlem „catapana“, byzantského vládce Itálie. Za Normanů, kteří město ovládli v roce 1071, posílilo Bari pozici námořní velmoci a začalo konkurovat Benátkám. V současnosti je město rušným správním střediskem Apulie.

Basilica di San Nicola, založena roku 1087, byla jedním z prvních velkolepých normanských kostelů a stala se vzorem románské architektury v okolí. Vstupní portál je ztvárněn v apulijském románském stylu, ale reliéfy na ostění dveří a na oblouku nesou arabské, byzantské a antické prvky. Ostatky sv. Mikuláše patrona Ruska, dětí a námořníků dovezli z Malé Asie barijští obchodníci roku 1087. Nyní jsou uloženy v kryptě nového trojlodního chrámu, který z východní strany, obrácené k moři, připomíná spíše pevnost, a dodnes tak dává najevo, že vznikal v dobách značně nejistých. Apulijský románský dóm z 12.století, s kopulí a jedinou dochovanou věží (druhá se zřítila při zemětřesení v roce 1613), architektonicky čerpá z Basilica di San Nicola. Barokní portály na hlavním průčelí zahrnují dveře z 12. století. Baldachýn nad hlavním oltářem, kazatelna a biskupský stolec byly zrekonstruovány z původních fragmentů. Sakristie, původně baptisterium, je známá jako „trullo“. V kryptě se nacházejí ostatky sv. Sabina, dřívějšího patrona Bari.

Hrad, založený Rogerem II., upravil v letech 1233–39 Fridrich II. V zaklenutém sále si prohlédněte sbírku sádrových odlitků skulptur a fragmentů různých románských památek v kraji.

Trhy se zde konají denně.

Informační kancelář: Piazza Aldo Moro 23a, telefon 081–812838.


nahoru
Necelých 15 kilometrů od jadranského pobřeží se na nekonečné rovině nedaleko Ruvo di Puglia osaměle vypíná Castel del Monte. „Koruna Apulie“, tajuplný kamenný osmiúhelník s mohutnými nárožními věžemi je viditelný na vzdálenost několika desítek kilometrů. Jeho stavba trvala pouze 1 rok (1240-1241) a předčí všechny hrady spjaté s Fridrichem II. Štaufským, jenž byl sicilským králem a císařem Svaté říše římské.

Castel del Monte znamená doslova Hrad na hoře. Ovšem hrubé zdi a osm nevzhledných věží prozrazuje, že se nejedná o hrad ve smyslu vojenské stavby.

Císař měl mnoho intelektuálních zálib a hrad využíval jako lovecký zámeček, kde si mohl odpočinout od dvorského života. Později stavba sloužila střídavě jako místo slavností i jako vězení. V 19. století hrozila hradu zkáza; na poslední chvíli ho však vykoupila a nechala opravit italská vláda.

Stavba má dvě podlaží, každé s osmi místnostmi s žebrovou klenbou, z nichž některé jsou dodnes obloženy mramorem. Podlaží byla spojena třemi schodišti, odlišnými navzájem, umístěnými uvnitř tří z osmi věží. Díky mramorovému obložení a mramorovým římsám nad vchodem a v horním patře a důmyslné dispozici toalet lze Castel del Monte považovat spíše za palác. Uprostřed dvora stála pravděpodobně osmiboká kašna, která symbolizovala smaragdovou číši Sv.Grálu.

Nedávno tvořil hrad kulisy pro klášterní intriky a vraždy při filmování bestselleru Umberta Eca „Jméno růže“.

(otevřeno červen až září Po–So 8:30–19:00, říjen až duben Po–So 9:00–13:00). Vstupní poplatek cca 2,5 €. Linkový autobus jezdí 2x denně z Andrie, návazné linky jezdí do Andrie z Bari, Barletty nebo Taranta.

Informační kancelář: Comune, telefon 0883 – 569848 (290272).


nahoru
V této ve středověku významné řecké kolonii stále vládne řecký duch (78 m n.m.). Naleznete ji sice v samém srdci jedné z hlavních vinařských oblastí Apulie, ale více proslula rychlým tancem tarantelou, který můžete sledovat na slavnostech 28. a 29. června, kdy se slaví svátek Svatých Petra a Pavla.

Jedním z nejzajímavějších a zároveň jeden z nemnoho příkladů františkánské architektury v Salentu je půvabný gotický kostel Santa Caterina d´Alessandria na Piazze Orsini, jenž je dílem Raimondella del Balzo Orsini (začal se stavět roku 1384). Kostel má podélný tvar s pěti loděmi, z nichž ta hlavní, jejíž strop tvoří série žebrových křížových kleneb spočívajících na mohutných sloupech a jež připomíná hlavní loď kostela San Francesco v Assisi, je mnohem prostornější než boční lodě s klenbou valenou. Stěny a klenuté stropy jsou pokryty freskami z raného 15. století od autorů z různých částí Evropy. Celý cyklus vznikl na základě objednávky rodiny Del Balzo Orsini. Většinu fresek objednala především Maria d´Enghien, která po smrti svého prvního manžela Raimondella del Balzo Orsini se v roce 1407 vdala za krále Ladislause z Durazza. Fresky vznikaly pravděpodobně v období mezi lety 1419 a 1435. Na stěnách a na klenbě na vzdálenější pravé lodi je Mariánský cyklus, inspirovaný apokryfními evangelii. Kromě monumentální hrobky Orsiniů, Raimondella del Balzo Orsini a jeho syna Gian Antonia, se může chrám pochlubit dalším klenotem, hodnotným oltářem Sv. Benedikta a Sv. Kateřiny ze 16. století, jenž vytvořil Niccoló Ferrando.

Pozornost si zaslouží také kostely Chiesa del Battenti (15. století) s četnými malbami; Chiesa Addolorata s plátny a výzdobou od Pietra Cavotiho; Chiesa Santa Caterina Novella (San Biaggio) z 18. století a Chiesa dell´Anime Sante ze 17. století, s malbami od Serafina Elma.

Trhy se zde konají každé úterý.


nahoru
Lecce je hlavním městem stejnojmenné provincie, leží na jihojihovýchodě poloostrova Salento, pouhých několik kilometrů od Adriatického i Jónkého moře v nadmořské výšce 49 m. V dávné historii bylo významnou řeckou osadou a za Římanů důležitým střediskem říše. Po prodloužení Via Traiana a napojením na Brindisi, začalo město nezadržitelně nabývat na významu. V římské době svého vrcholu dosáhlo za vlády Marca Aurelia ve 2. st.n.l. Po dlouho trvajících bojích, které se o něj rozpoutaly během Gótské války v 6. století, bylo nakonec dobyto a vypleněno Gótským králem Totillou roku 542 a 549. V úpadku přešlo pod byzantskou nadvládu (6.-11. století), z něhož bylo vyrváno Araby a stalo se hlavním náboženským a kulturním centrem.

Ve středověku se tu rozvinula silná tradice vzdělanosti. Architektonické řešení většiny domů se neodchýlilo od stylu lecceského baroka, jenž zde vzkvétalo v 17. století. Charakterizuje jej bohatá skulpturální výzdoba a jeho rozmach umožnil snadno opracovatelný kámen „pietra di Lecce“, který se využíval jako stavební materiál. Za největšího mistra tohoto slohu se pokládá Giuseppe Zimbalo (lo Zingarello).

Když stojíte před průčelím S. Croce, překypujícím množstvím andělíčků, květů a různých bájných tvorů, máte dojem, že jste se ocitli podstatně západněji - někde ve Španělsku. Pokud návštěvníka přezdobené stavby unaví, může si prohlédnout antický amfiteátr nebo bývalý klášter s románským kostelem SS. Nicolo e Cataldo, jenž se nachází před hradbami historického města. Stavbu zahájil Tankred z Lecce, levoboček z normanského královského rodu, který se na konci svého pohnutého života dostal až na sicilský trůn. V zápase s dalším uchazečem o korunu, císařem Jindřichem Štaufským, však prohrál a padl. V barokizovaném průčelí kostela se zachoval románský portál zdobený jemným ornamentem. Pod arkádami barokního nádvoří je vstup, či spíše pouhý otvor, vedoucí na starobylé schodiště (dnes již slepé), kudy se zřejmě kdysi chodilo na kruchtu. Architektonicky zajímavý celek je stále funkční – kostel slouží jako hřbitovní, z kláštera vzniklo kulturní zařízení.

Trhy se konají každé pondělí a pátek. Info kancelář: Via Monte San Michele 20, tel. 0832-314117.


nahoru
Město (219 m n.m.) má původ daunianský, za Římanů se z něj stalo hlavní římské municipium a v pozdější imperiálním období, za Konstantina, bylo hlavním městem celé Apulie. Z tohoto období, kdy byl prosperující římskou kolonií, se na severovýchodním okraji města dochoval antický (1.st.př.Kr.). Největší důležitosti si město pravděpodobně vydobylo za nadvlády Lombarďanů, ale jeho sláva pokračovala i za panování Švábů. Ve 13. století Luceru architektonicky upravil a opevnil Fridrich II., který ji obsadil 20 000 muslimy ze Sicílie. Příchod velkých skupin loajálních Saracénů se mimo jiné odrazil i ve jménu města, Luceria Saracenorum. Město se stalo jednou z nejsilnějších pevností v Jižní Itálii a místní náleží k nejúchvatnějším v Apulii. V roce 1233 jej nechal zbudovat Fridrich II. a po roce 1269 (- 1283) rozšířit Karel I. Z mohutně opevněného komplexu se jedině hradební opevnění zachovalo nedotknuté. Má polygonální půdorys, měří 900 metrů a zahrnuje čtyřiadvacet čtyřhranných věží. Z Fridrichovy palácové pevnosti uvnitř zbyly jen základy a některé klenby.

Karel II. z Anjou, jenž rozkázal pobít většinu muslimské populace Lucery, začal v roce 1300 stavět na místě hlavní mešity překrásný dóm (Duomo dell´Assunta), jeden z nejmajestátnějších italských gotických kostelů. Snoubí se v něm gotický a románský sloh a nebetyčná hlavní loď oplývá freskami a reliéfy z 15. a 16. století. Anjouský je také kostel Chiesa di San Francesco (14. století) s nádhernou okenní růžicí ve fasádě, pěknými sochami benátského Colomba a freskami uvnitř. Ze 14. století je také Chiesa di San Domenico. Byl rekonstruován ve století osmnáctém a má obdivuhodný dřevěný kůr ze 17. století a překrásné malby od Stanzona.

Museo Civico Fiorelli (Via de Nicastri 44, telefon 0881 – 547041, otevřeno Út - Ne) vás seznámí s příběhy z dějin Lucery.

Veřejné zahrady, známé jako „Belvedere“, nabízejí široký výhled na Tavoliere a Gargáno.


nahoru
Město získalo název podle dnes již zmizelé říčky Idro, v jejímž ústí v zálivu na Adriatickém pobřeží bylo postaveno. Dnešní Otranto je už jen stínem někdejší slávy města Hydruntum. V éře republikánského Říma se řadilo k předním přístavům umožňujícím obchod s Malou Asií a Řeckem a za byzantské nadvlády bylo díky svému přístavu důležitou vstupní branou do východořímské říše. Společně s Bari a Tarantem bylo centrem řeckého odporu proti Normanům. V roce 1070 se jej Normané zmocnili a 8.10.1480 padlo do rukou Turkům, kteří jeho obyvatele vyvraždili. Osmi stům přeživších byla slíbena milost, pokud se zřeknou křesťanství. Všichni však odmítli a byli pobyti. O rok později bylo město osvobozeno Alfonsem Aragónským, poté okupováno Benátčany a znovu dobýváno Turky, boje byly příčinou počátku jeho úpadku.

Ostatky těchto mučedníků ukrývá ve skleněných vitrínách krypta normanského dómu, Cattedrale Santa Maria Annunziata ve Via Duomo. Základní kámen položil roku 1080 Bohemund, syn normanského knížete Roberta Guiscarda, po vyhnání Byzantinců. Na konci 15. století byla katedrála, Turky částečně poničená, obnovena. Barokní vybavení interiéru ze 17. a 18. století bylo nedávno odstraněno, jen portál zůstal barokní. Klenotem je však podlaha: celý prostor hlavní lodi, chóru i ramen příčné lodi pokrývá pestrobarevná figurální mozaika, jež se rozprostírá od západního vchodu po apsidu. Její autor, mnich Pantaleon, vytvořil ve 12. století na ploše 800 m2 dějiny člověka od stvoření Adama a Evy po Poslední soud. Čtyřicet centimetrů pod povrchem byla objevena ještě starší mozaika ze 4. století, která čeká na své odkrytí. Působivý je i aragónský hrad (1484–98) na východním kraji města vedle přístavu, jenž svým masivním opevněním je typickým reprezentantem pobřežních hradů postavených po celé Apulii. Je charakteristický především svoji cylindrickou věží, rozšiřující se směrem k základně. Nádherné byzantské fresky různého stáří se zachovaly v drobném kostelíku Chiesa di San Pietro, postaveném v prvním tisíciletí našeho století, jenž je nyní jediný beze změn dochovaný byzantský kupolovitý kostel s křížovou klenbou. Z fresek jsou nejlépe zachované „Lavanda dei piedi“ (Umývání nohou) a „Ultima cena“ (Poslední večeře), doplněné řeckými nápisy, jež je datují mezi deváté a desáté století. Z toho se dá dovozovat, že až do příchodu Normanů plnil funkci katedrály a byl sídlem arcibiskupa.

Trhy se zde konají každou středu.

Info kancelář: Via Panteleone Plebistero 14, tel. 0836-801436.


nahoru
Keramický průmysl, jenž v minulosti proslul zejména vázami, vzkvétal v Ruvo di Puglia (256 m n.m.) až do 2. století před Kristem. Stylově vycházel ze starých korintských a antických vzorů, z nichž převzal působivé červené a černé barvy. Nádhernou přehlídku těchto keramických váz z 8. až 3. století př.n.l. nabízí Museo Archelogico Nazionale Jatta (Piazza Bovio 35, telefon 081 – 812848, otevřeno denně). Dóm Catedralle Santa Maria Assunta ze 13. století představuje krásnou ukázku apulijského románského slohu. Na portálu se snoubí byzantské, saracénské a antické motivy.

Trhy se zde konají každou sobotu.

Info kancelář: Via Vittorio Veneto 48, telefon 080-815419.


nahoru
ze starověkého města Taras, založeného Sparťany v roce 708 před Kristem, se dochovalo jen málo. Největšího rozmachu dosáhlo za filozofa a učence Archyta v polovině 4. stol. př. Kr. Ranou historii oblasti objasňuje Museo Archeologico Nazionale (Corso Umberto 141, telefon 099 – 4711199, otevřeno denně, v zimě pouze dopoledne). Tarant značně utrpěl bombardováním za 2. světové války. Na okraji města, zejména v oblasti Borgo, sídlí podniky těžkého průmyslu. V malebné staré části (Cittá Vechia) – na ostrově oddělujícím Mare Grande od Mare Piccola – v minulosti stávala římská citadela Tarentum. Dnes tady naleznete rybí trh nabízející korýše a měkkýše, jimiž bylo město kdysi proslulé. Tady se tyčí také dóm z roku 1071, Duomo San Cataldo. Od té doby však prošel mnoha změnami. Hned roku 1073 byla provedena rozšiřující přístavba, která překryla základy byzantské církevní stavby. Za zmínku stojí zejména katakomby připomínající krypta se sarkofágy (10. – 11. století) a také fragmenty fresek a římské, byzantské a románské mramorové sloupy v lodi s nádherným kazetovým stropem. V pravé postranní lodi ze 17. století najdete až hýřivě vyzdobenou kapli patrona města (Capella di S. Cataldo). Za dómem objevíte kostel San Domenico Maggiore z 11. století, k němuž později přibylo vysoké dvouramenné barokní schodiště. Jihovýchodní cíp Starého města zaujímá rozměrný hrad Castello Sant´Angelo, který nechal v 15. století vybudovat Fridrich Aragonský. S pevninou jej spojuje otočný most, který překlenuje splavný kanál spojující dvě mořské zátoky, „Velké moře“ (Mar Grande) s „Malým mořem“ (Mar Piccolo). V 19. století sloužil tarantský „Andělský hrad“ jako vězení, dnes zde sídlí námořnictvo. Nachází se tu jediná antická památka: dva dórské sloupy z chrámu boha Neptuna.

Trhy se zde konají každé pondělí a pátek.

Informační kancelář: Corso Umberto I 113, telefon 099 – 4532392.


nahoru
Ve středověku se v tomto nevelkém, rušném přístavu (7m n.m.) s bíle omítnutými domy čile obchodovalo – přijížděli sem kupci a obchodníci z Janova, Amalfi, Pisy a Ravella. Největšího rozkvětu dosáhlo Trani za vlády Fridricha II. Hohenštaufského.

Dnes přitahuje návštěvníky zejména dóm na Piazza Duomo, jenž je jedním z vrcholných příkladů apulijské románské architektury a jemuž se přezdívalo „král apulijských chrámů“. Je jedním z nejkrásnějších kostelů na poutní trase, kudy se ubírali poutníci k ostatkům Sv. Mikuláše v Bari (Trani je od Bari vzdáleno asi 40 km.). Na břehu moře přímo naproti Normansko-švábskému hradu, se na úzkém výběžku v nevelkém přístavu jakoby vznáší nad vlnami mohutná katedrála (dóm)

Byla založena roku 1097 na místě staršího mariánského kostela, jehož předchůdce Ipogei di San Leucio pocházel ze 6. století, a převážná část byla zbudována v letech 1159 – 1186. Vnějšek dómu vás upoutá především bohatou sochařskou výzdobou, zejména kolem rozety a půlkruhového okna pod ní a na vstupním portálu s bronzovými dveřmi (1175 – 79) od Barisana da Trani (uznávaný řemeslník, jenž nyní není tolik znám a jenž také vytvořil bronzové dveře katedrály v Ravellu a boční dveře katedrály v Monreale na Sicílii). Uvnitř má chrám dvě podlaží. Spodní, kde jsou zachovány zbytky středověkých nástěnných maleb, a horní, prosvětlené, v němž se kdysi duše stovek zbožných poutníků povznášely při modlitbě. Blízko hlavního oltáře si povšimněte mozaikové podlahy z 12. století, stylově podobné té z Otranta. Zachovalý hrad (1233 – 49) vedle dómu nechal vystavět Fridrich II. Hohenštaufský. Ve 14. a 15. století se dočkal obnovy a jedna z jeho zdí ústí přímo do moře. Až do nedávné doby byl používán jako vězení.

Další vzácnou památkou Trani je goticko-renesanční radnice Palazzo Caccetta na Piazze Trieste. V nedaleké Via Ognissanti stojí románský kostel Ognissanti (Všech svatých) z 12. století, svatyně templářských rytířů, ztvárněná na nádvoří jejich nemocnice a pozoruhodná původním portikem.

Trhy se zde konají každé úterý.

Informační kancelář: Piazza della Repubblica, tel. 0883-43295.


nahoru
Toto souostroví patří k zahraničními turisty nejméně navštěvovaným ostrovům podél italského pobřeží. Největší z nich – San Domino – má písečnou pláž a rozkošné zátoky.

Sem byla v roce 8 po Kristu poslána do vyhnanství Julie, vnučka císaře Augusta. Tady také v roce 28 zemřela. Do této aféry byl údajně zapleten Ovidius.

San Nicola, správní středisko souostroví se honosí významnou památkou z 11. století, opevněným opatstvím Santa Maria a Mare. Bylo založeno v 8. století a v 18. století upraveno na vězení. Nakonec sem byli až do roku 1945 deportováni političtí vězni.

Oba ostrovy si oblíbili Italové. Poskytují dobré podmínky ke koupání, i když pobřeží u San Nicoly je skalnaté.


nahoru
Město na 438 m vysokém pahorku vzniklo v roce 1017 jako byzantská pevnost na Via Appia (cesta vedoucí z Říma do Brindisi) na obranu proti Langobardům. V roce 1066 však padla do rukou Normanů - tehdy dostala své nynější jméno. Do roku 1229, kdy ji zničil Fridrich II., vládli městu biskupové, kteří se zasloužili o zbudování jedněch z nejpozoruhodnějších staveb v Apulii, k nimž patří i zdejší. Práce na dómu, které trvaly třicet let, započaly v roce 1093 (1093 – 1125). Vyznačuje se neuvěřitelnou rozmanitostí stylů – velmi zdárně se v něm prolínají prvky lombardské, saracénské a byzantské.

Zatímco spodní část dómu charakterizují elegantní slepé arkády, horní podlaží vynikají půvabnými plastikami lvů a býků. Ve vyšším oddílu průčelí se skví rozeta se saracénskými detaily.

Hlavní portál s bronzovými dveřmi od Oderisia da Benevento (1119) krášlí zdobené hlavice a architráv, obojí v byzantském stylu. Uvnitř stojí za povšimnutí románská kazatelna (1169).



reklama