Asolo se pyšní krásnou polohou mezi
cypřiši v předhůří Dolomit. Tomuto městečku obehnanému hradbami kdysi
vládla Kateřina Cornarová (1454 – 1510), benátská manželka kyperského krále,
která svého chotě otrávila, aby Benátky získal Kypr. Básník a Kardinál Pietro
Bembo vymyslel sloveso asolare, jež označuje hořkosladký život nucené
nečinnosti, kterou tu musela snášet. K dalším, kteří se zamilovali do
úzkých uliček a velkolepých domů, patřil básník Robert Browning, jenž
pojmenoval jeden svazek svých veršů Asolanda (1889).
Trhy se konají každou sobotu.
Informační kancelář: Piazza
d´Annunzio 2.
Okolí: V Maséru, 10 km východně od Asola, se nachází ohromující Villa
Barbaro (otevřeno denně v odpol. hod.). Kolem roku 1555 ji navrhli
Palladio a Veronese, jimž se podařilo mistrovsky sladit symetrii a světlé,
prostorné pokoje s okázalými iluzivními freskami. Okolní zahradu
ozvláštňují sochy a bazének.
Bassano del Grappa
Toto poklidné město leží na
úpatí hory Monte Grappa. Přes řeku Brentu, protékající Bassanem, se
klene půvabný most Ponte degli Alpini, který v roce 1569 navrhl
Palladio. Je zhotoven ze dřeva, aby odolal jarním přívalům vody (dřevo je
pružný materiál). Bassano proslulo majolikou, kterou vystavují v Palazzo
Sturm (Via Schiavonetti, otevřeno Út-Ne). Jméno města je synonymem oblíbeného
italského aperitivu. Křišťálově průzračná grappa (vínovice) se destiluje
z graspy, kalu zbylého z produkce vína. Informace o výrobním postupu
se dozvíte v Museo Degli Alpini (Via Anagarano 2, otevřeno Út-Ne).
Trhy se konají ve čtvrtek a
v sobotu.
Informační kancelář: Largo Corona d´Italia 35.
Belluno
Malebné Belluno, správní
středisko stejnojmenné provincie, je jakýmsi mostem mezi dvěma zcela odlišnými
částmi Veneta, rovinami na jihu a pohořím Dolomity na severu. Nádherným
výhledem se můžete kochat z Porty Rugy, brány z 12. stol. na
jižním konci Via Mezzaterra, hlavní silnice starého města. Ještě
úchvatnější podívaná se Vám naskytne ze zvonice dómu ze 16. stol. Nedaleké
baptisterium opatruje víko křtitelnice s postavou Jana Křtitele, dílo
Andrey Brustolona (1662-1732). Jeho práce najdete také v kostelech San
Pietro (Via San Pietro) a Santo Stefano (na Piazze del Duomo). Na
témže náměstí stojí kromě Torre Civica (12.stol.), která se jako jediná
dochovala ze středověkého hradu, i nejskvostnější budova ve městě renesanční Palazzo
dei Rettori (1491). Tento palác byl v minulosti sídlem benátských
vladařů Belluna. Určitě nevynechejte Museo Civico, (otevřeno Út – So),
kde schraňují archeologické nálezy a obrazy od Bartolomea Montagni (1450-1523)
a Sebestiana Ricciho (1659-1734). Severně od muzea leží nejkrásnější náměstí
Belluna, Piazza del Mercato s renesančními paláci a kašnou (1410).
Trhy se zde konají každou sobotu.
Informační kancelář: Piazza dei
Martiri 9.
Okolí: Jižně od města se nacházejí lyžařská střediska Alpe del
Nevegal. V létě vyjeďte sedačkovou lanovkou z Faverghery
k horské chatě Rifugio Brigata Alpina Cadore (1600 m), odkud se vám otevře
široké panoráma zdejší krajiny.
Benátky
Hlavní město regionu leží v laguně na
118 ostrůvcích spojených 400 mosty na 150 kanálech. Stojí zde asi 900 paláců a
105 kostelů. Centrum města vzniklo kolem roku 810 a již o 17 let později zde bylo založeno biskupství. Benátčané
obchodují s Orientem, od 10.st.
ovládají Istrii a později i Dalmácii. V této době obchodního i kulturního
rozmachu byl postaven například chrám S. Marco. Počátkem 13.st. si podmaňují
osady na Peloponésu a Krétě. O století později upevňují své pozice
v Egejském i Jónském moři a díky vítězné bitvě nad Janovany roku 1380 sílí jejich vliv i v severoitalských městech.
Od 13.st. je v Benátkách rozvíjen vlastní gotický styl architektury a od
poloviny 15.st. zde vzniká benátská malířská škola. Jmenujme alespoň nejznámější zástupce:
Bellini, Tintoretto, Tizian. Roku 1453
byla tureckými vojsky dobyta Konstantinopol, obchodní trasy se přesouvají na
Atlantik a vliv Benátek ztrácí na své síle. V 18.st. už Benátky ovládají pouze Dalmácii a roku 1797 dokonce samy spadají do moci Habsburků. Na krátké
období 10 let (1805-15) se vlády ujímá Napoleon, poté opět Rakousko a od roku 1866 je Benátsko trvale součástí Italského království.
Brentský kanál
Ve snaze zamezit
zanášení benátské laguny byly toky řek vlévajících se do ní odkloněny. Na řece
Brenta se vybudovaly kanály na dvou úsecích. Starší z nich, mezi Padovou a
Fusinou (západně od Benátek), vznikl v 16. století a měří 36 km. Záhy byl
využíván jako dopravní cesta a vyrostlo podél něj mnoho krásných vil. Mnohé
z nich lze obdivovat dodnes – podél velké části kanálu vede silnice N11 –
a dveře tří z nich jsou otevřeny i pro veřejnost. Villa Nazionale
(otevřeno út-ne) z 18. století vyniká výstředně vymalovaným stropem od
Tiepola. Villa Widmann – Foscari (otevřeno út-ne) v Miře (pěkná
vesnice) byla postavena v roce 1719, ale upravena v 19. století. Její
interiér se nese ve stylu francouzského rokoka. Villa Foscari, zvaná
také Villa Malcontenta (Út - So, dopoledne), se řadí k nejpůvabnějším
Palladiovým vilám. Spatřila světlo světa v roce 1560 a uvnitř ji krášlí
skvostné Zelottiho fresky.
Všechny vily můžete navštívit při osmiapůlhodinové plavbě z Padovy do
Benátek výletním motorovým člunem Burchiello (jeden den tam a druhý zpátky).
Cena za jednu trasu vás však může odradit, jízdenky si můžete zakoupit
v informační kanceláři.
Informační kancelář: Via Trieste 42, Padova, telefon 049 – 660944.
Castelfranco Veneto
Historické jádro
tohoto města vymezují zachovalé hradby, vybudované v roce 1199 treviskými
vladaři na obranu před sousedními Padovany. V Casa diGiorgione
(otevřeno út-ne), údajně rodném domě málo známého malíře Giorgiona (1478-1511),
sídlí muzeum věnované životu umělce.
Trhy se konají v úterý a pátek dopoledne.
Informační kancelář: Via
Francesco M Preti 39.
Okolí: Ve Fanzolu, 8 km severovýchodně od Castelfranca, stojí Villa
Emo (kolem 1555, otevřeno po-so odpoledne a v ne dopoledne), kterou
projektoval Palladio. Zosobňuje charakteristický příklad jeho stylu: budova
s pravoúhlým půdorysem a dvěma symetricky umístněnými křídly (sloužily
jako sýpky). Interiér zdobí velkolepé fresky od Zelottiho.
Cortina d’Ampezzo
Toto původně malé městečko se díky zimním
olympijským hrám, které se zde konaly
v roce 1956, proměnilo v horské středisko. Byla zde postavena řada
sportovních zařízení, z nichž můžete spatřit například bobovou dráhu. Ze
14.st. se zde dochoval kostel
s věží vysokou 76 m, který je zdoben freskami od F.A. Zeillera. Město leží
v nádherné krajině, obklopeno horami Monte Pelmo, Antelao, Gruppo delle
Marmarole, Monte Sorapiss, Cristallo, Tofane. Lanovkou se můžete dostat na vrcholy, z nichž se vám
naskytne fascinující výhled - Tondi di Faloria (2343 m), Monte Cristallo (3216
m) nebo Monte Crepa (1539 m). Nedaleko posledně zmíněného vrcholu se nachází SacrarioPocol –
místo, kde je pochováno 10.000 vojáků padlých na rakousko-italské frontě během
1.sv.války.
Výlet si můžete udělat také
k nedalekému jezeru Misurina,
které je často výchozím bodem k dalším túrám či horolezeckým terénům.
Pokud se do Cortiny vypravíte v zimní lyžařské sezóně - od Vánoc po Velikonoce
– čekají na vás upravené sjezdovky.
Padova
Padova je
starobylé univerzitní město se slavnou akademickou minulostí. Byla založena
Římany, kteří ji nazvali Patavium. Brzy se stala jedním z nejpřednějších
měst severní Itálie. V ranném středověku se stala svobodným městem a roku
1222 zde byla založena druhá nejstarší univerzita v Itálii.
Z jejího
uměleckého a architektonického bohatství připomeňme alespoň některé zvláště význačné památky. První z nich – kaple Scrovegniů (Piazza Eremitani, otevřeno denně 9-19 hod.) stojící
v severní části města blízko železničního nádraží – proslula Giottovými
lyrickými freskami. Tvoří součást komplexu zahrnujícího a muzea Eremitaniů. Kapli Scrovegniů postavil v roce 1303 Enrico
Scrovegni, aby zachránil svého mrtvého otce - lichváře - před věčným
zatracením, které popsal Dante ve svém Pekle. Stěny a strop interiéru pokrývají
harmonické fresky zobrazující výjevy ze života Ježíše Krista. V letech
1303 až 1305 je namaloval Giotto. Poté, co vstoupíte do kaple, vám správce
poskytne tabulku v několika jazycích s legendou k jednotlivým
chronologicky řazeným freskám. U vchodu často vznikne dlouhá fronta, protože
dovnitř je najednou vpuštěn jen určitý počet návštěvníků. Prohlídka je časově
omezena. Chcete-li se vyhnout největšímu náporu, přijďte brzy ráno nebo večer.
Druhá Basilica di Sant´Antonio ( Piazza
del Santo), na jihu Padovy, patří k nejoblíbenějším poutním kaplím. Tomuto
exotickému kostelu s byzantskými kopulemi a minaretům podobnými věžemi se
také říká Il Santo. Práce byly zahájeny v roce 1232 a v bazilice měly
být uloženy ostatky sv. Antonína Paduánského, kazatele, jehož vzorem byl sv.
František z Assisi. Cizokrajný vzhled dokládá vliv byzantské architektury
– centrální kopuli ve tvaru kuželu obklopuje sedm dalších. Na fasádě se prolínají
prvky gotiky a románského slohu. Nedaleko od vchodu do basiliky najdete jedno
z nejvýznamnějších renesančních děl – odvážnou sochu kondotiéra
Gattamelaty. Byla vytesána v letech 1443-52 na počest muže, jenž za svého
prokázal benátské republice důležité služby. Donatellovi přinesl tento pomník
velkou slávu. Byla to první jezdecká socha takových rozměrů od dob Římanů.
Padova je také město s mnoha atrakcemi a
bohatou minulostí, s níž se můžete obeznámit v rozlehlém komplexu
muzeí zaujímajících skupinu klášterních budov ze 14. stol., připojených ke
kostelu Eremitů, poustevnického augustiniánského řádu. Museo Civico Eremitani tvoří numizmatická sbírka,
archeologické oddělení a skvělá umělecká galerie. Mezi nejcennější exponáty
Bottacinova oddělení se řadí několik velmi vzácných římských medailonů a téměř
ucelená sada benátských mincí. (Piazza Eremitani, otevřeno denně, vstupenka
platí také do kaple Scrovegniů) – Chiesa degli Eremitani, zbudovaný
v letech 1276-1306, má úchvatnou střechu a nástěnné náhrobky.
Dóm (Duomo) byl vybudován zčásti podle
Michelangelových plánů v roce 1552 na místě dřívější katedrály ze 14.
století. Vedle něj stojí baptisterium z 12. stol., s kopulí, jehož interiér dekorují
živě vyvedené fresky od Giusta de´Menabuoi z roku 1378, které jsou jedním
z nejúplnějších středověkých freskových cyklů dochovaných v Itálii.(Piazza del Duomo, otevřeno denně),
Na Via VIII Febbraio naleznete Palazzo del Bo, druhou nejstarší univerzitu
v Itálii, která byla založena roku 1222 (otevřeno út-pá, pouze pro
výpravy, nutno rezervovat, tel. 049-8209711). V historické hlavní
univerzitní budově, pojmenované po taverně Il Bo (vůl), se konají různé
slavnosti. Dříve zde sídlila lékařská fakulta, známá po celé Evropě. Při
prohlídce s průvodcem se lze podívat do kazatelny, kterou používal Galileo
v letech 1592-1610, kdy tu působil jako učitel, a do pitevního sálu
z roku 1594, nejstarší dochované lékařské posluchárny na světě. Na této
ulici naleznete také Caffé Pedrocchi - kavárnu
připomínající antický chrám - jež se již od otevření v roce 1831 stala
známým místem schůzek studentů a intelektuálů. Dnes si sem lidé chodí
popovídat, zahrát karty nebo i sledovat okolní dění, jakož i jíst a pít. Horní
místnosti, zdobené v okázalém středověkém, maurském, egyptském, řeckém a
dalších stylech, slouží k přednáškám, koncertům a výstavám.
K neopomenutí je i Padovská botanická zahrada Orto Botanico, nejstarší v Evropě, která byla
založena v roce 1545 a z velké části si uchovala původní vzhled.
Jedna z palem dokonce pochází z roku 1585. Právě zde byly vyšlechtěny
první šeříky (1568), slunečnice (1568) a brambory (1590) v Itálii. (Via
Orto Botanico, otevřeno denně)
Trhy se v Padově konají denně.
Informační kancelář: Piazza Boscetti
Pordenone
Historickou část
města tvoří dlouhá třída Corso Vittorio Emanuele s pěknými domy
z růžových cihel s podloubími. Na fasádách některých z nich
uvidíte vybledlé zbytky dekorativních fresek. Ulice překvapivě zakončuje Palazzo
Comunale ze 13.st. s hodinovou věží ze 16.st. a výstřední střechou
s bočními vížkami podobnými minaretům. Naproti stojí Palazzo Ricchieri
ze 17.st., v němž sídlí Museo Civico s expozicí děl místního
umělce Il Pordenona (1484-1539). (Corso Vittorio Emanuele 51, otevřeno
út-ne) Za rohem se tyčí dóm
s okouzlujícím oltářním obrazem Madona milosrdenství. (1515) od Il
Pordenona. Zvonice u dómu ztělesňuje nádhernou ukázku románského dekorativního
zdiva.
Trhy se zde konají každou středu dopoledne a v sobotu.
Informační
kancelář: Corso Vittorio Emanuele II 38
Treviso
Rozkošné,
hradbami obehnané Treviso je sice často srovnávané s Benátkami, ale má
osobitý, nezaměnitelný ráz. S prohlídkou ulic začněte nejlépe v Calmaggiore.
Některé lemují přitažlivé domy s balkony, stojící vedle kanálu, nad jehož
hladinou se sklání vrby.
Dóm byl zbudován ve 12. století
a průběhu staletí několikrát přestavěn. V interiéru se nachází Tizianovo
„Zvěstování Panny Marie“ (1570), poněkud zastíněné úchvatnou freskou od jeho
soka Il Pordenona „Klanění Tří Králů“ (1520). Více děl Tiziana a dalších renesančních
umělců schraňuje Museo Civico (Borgo Cavour 24, otevřeno út-ne). Blízko
městských hradeb ze 16. stol. se choulí rozlehlý dominikánský kostel San
Nicoló s množstvím náhrobků a fresek.
Trhy se v Trevisu konají v úterý a v sobotu dopoledne, rušný
rybí trh se již od středověku koná na ostrově treviské řeky Sile. Neprodané
zbytky každý den odplavuje voda.
Informační kancelář: Piazza Monte di
Pietá 8.
Verona
Verona je živým
městem obchodu, druhé největší město ve Venetu (po Benátkách) a jedno z nejvíce
prosperujících v severní Itálii. Ve starobylém centru se dochovalo mnoho
půvabných římských památek, jež významem předčí pouze pamětihodnosti
v Římě. Středověcí vládci používali ke stavbě svých paláců rosso di
Verona, místní narůžovělý vápenec. Verona se může pochlubit dvěma
architektonickými skvosty – masivní Arénou z 1. století, kde se dodnes
konají důležité akce, a náměstím Piazza Erbes malebným tržištěm.
Jednou z hlavních atrakcí města však je kostel San Zeno Maggiore
s neobyčejnými středověkými bronzovými dveřními výplněmi, jež zachycují
výjevy z bible a života sv. Zenona.
Aréna se nachází na Piazza Brá, (otevřeno út-ne) a je třetí největší na
světě po římském Koloseu a amfiteátru v Santa Maria Capua Vetere nedaleko
Neapole.
Piazza Erbe, ležící na místě římského fóra, je již od doby Římanů
centrem Verony a nese jméno starého bylinkového trhu (trhy se zde konají téměř
nepřetržitě již dva tisíce let). U stánků ve stínu obrovitých slunečníku
obdržíte cokoli, od dalamánku plněného pečeným masem ze selete po čerstvé ovoce
a houby.
Na severní straně Piazzy Erbe stojí barokní Palazzo Maffei (1668),
zkrášlený sochami. Před ním ční do výšky sloup s benátským lvem na
vrcholku, vztyčený na počest připojení Verony k benátské republice
v roce 1405. Casa dei Mercanti na západní straně byl vybudován
z velké části v 17. století, avšak jeho původ se datuje až do roku
1301. Naproti nad kavárnami uvidíte barevné fresky. Arco della Costa (Žebrový
oblouk, pojmenovaný podle velrybího žebra, jež pod ním kdysi dávno viselo)
spojuje náměstí s Piazza dei Signori, kde si všimněte pěkné sochy
Danta z 19. století. Zde také stojí ponurý Palazzo del Capitano,
sídlo vojenského velitele a stejně hrozivý Palazzo della Ragione (Palác
rozumu), sloužící coby soudní dvůr. Oba domy byly postaveny ve 14. století. Za
sochou Danta se nalézá Loggia del Consiglio (1493) neboli síň městské
rady. Její chloubou jsou plastiky slavných římských osobností, které se
narodily ve Veroně. Úchvatná podívaná na Alpy se vám otevře z 84 metrů
vysoké Torre dei Lamberti (otevřeno út-ne) na západní straně náměstí.
Kostel San Zeno Maggiore (Piazza San Zeno, otevřeno po-so, 8.30-16 hod.,
v Ne odpoledne) byl vybudován v letech 1123-35, aby uchovával
relikviář patrona Verony. Je nejzdobnějším románským kostelem v severní
Itálii. Fasádu krášlí působivá rozeta, mramorové reliéfy a kouzelný baldachýn.
Podsaditá věž v severní části se údajně tyčí nad hrobem italského krále
Pipina (777-810). Vydáte-li se z Piazza San Zeno podél řeky Adige jižním
směrem, neměli byste minout působivý hrad Castelvecchio, který nechal
vybudovat Cangrande II. v letech 1355-75, a který byl upraven na jednu
z nejkrásnějších obrazáren ve Venetu (nepočítaje Benátky). Sbírka je
uspořádána tak, že vám umožní pokochat se samotným hradem i exponáty uvnitř.
Venku se vám z rampy naskytne podívaná na středověký most Ponte
Scaligero. (Corso Castelvecchio 2, otevřeno út-ne)
Veronskou katedrálu (začala se budovat v roce 1139) - Dóm - najdete
na Piazza Duomo (otevřeno denně). Vyniká skvostným románským portálem od
Nicola, jednoho ze dvou kamenických mistrů, kteří se podíleli na výzdobě fasády
kostela San Zeno. Interiér se honosí kouzelným Tizianovým Nanebevzetím (1535-40)
a venku objevíte románské křížové chodby, jež ukrývají rozvaliny dřívějšího
kostela. Baptisterium San Giovanni in Fonte (sv. Jan Pramene) z 8. století
bylo zhotoveno z římského zdiva. Mramorová křtitelnice byla dekorována
v roce 1200.
Římské divadlo - Teatro Romano (Rigaste Redentore 2, otevřeno út-ne) -
se datuje do 1. století před Kristem. Z původního jeviště se dochovalo jen
málo, zato půlkruhové hlediště zůstalo z velké části neporušené a skýtá
úžasnou podívanou na město. V popředí uvidíte římský most, který jako
jediný ze tří vydržel do dnešních dnů. Od Teatra Romana vyváží návštěvníky
lanovka nahoru ke klášteru, kde nyní nalezlo útočiště Archeologické muzeum – Museo
Archeologico (otevřeno út-ne, 8-16.30 hod.). V malém klášteře a
starých mnišských celách si prohlédněte mozaiky, hrnčířské výrobky, sklo a
náhrobní kameny. Nenechte si ujít ani bronzovou bustu prvního římského císaře,
mladého Augusta Octaviana (63 př.Kr. - 14 po Kr.), který porazil své protivníky
a od roku 31 před Kristem neomezeně vládl římskému světu.
Jednu z nejpůvabnějších renesančních zahrad v Itálii, Giardino Giusti
najdete na Via Giardino Giusti 2 (otevřeno denně). Byla založena
v roce 1580 a snoubí se v ní vynalézavost a um s přirozeností.
Spodní francouzská zahrada se stříhanými keři a rostlinami v květináčích
se výrazně liší od horní části, kde volně rostou stromy. Kronikář John Evelyn,
jenž zavítal do Verony v roce 1661, ji považoval za nejkrásnější
v Evropě.
Romeo a Julie
Tragický příběh Romea a Julie, milenců ze znesvářených rodin Capuletů a Monteků
jistě všichni znáte. Juliin balkon, na nějž se údajně Romeo vyšplhal, se
nachází v Case di Giulietta (Juliině domě) č.27 ve Via Cappello. Ve
skutečnosti se jedná o zrestaurovaný hostinec ze 13. století. Zatímco tady se
tísní davy turistů, jen málo jich navštíví zchátralý dům, jemuž se říká Casa
di Romeo, o několik ulic dál ve Via delle Arche Scaligeri na východ od
Piazza dei Signori. Takzvanou Tombu di Giulietta si můžete prohlédnout
v kryptě pod kostelem San Francesco al Corso na Via del Pontiere.
Kamenný sarkofág je umístěn v neobyčejně působivém prostředí.
Na Via Arche Scaligeri, u vchodu do románského kostela Santa Maria Antica
bývalého farního kostela rodiny Scaligeriů, vás jistě zaujmou bizardní náhrobky
někdejších vládců Verony.
Je známá jako
město Andrey Palladia (1508-1580), umělce, který začínal jako chudý kameník a
vypracoval se na nejvlivnějšího architekta své doby. Při prohlídce města můžete
studovat fascinující vývoj jeho osobitého stylu. V centru se vypíná
monumentální basilika, kterou upravil na radnici, Palazzo della Ragione
(Piazza dei Signori, otevřeno út-ne), vedle paláce se tyčí Torre di Piazza (dosahuje
úctyhodných 82 m) ze 12. stol., poblíž stojí Teatro Olimpico –
nejstarší dochované kamenné divadlo v Evropě, které bylo vybudováno
převážně ze dřeva a malty, ale vyhlíží jako z mramoru (Piazza Matteotti,
otevřeno út-ne), a všude kolem paláce, jež Palladio postavil pro zámožné
občany. Vydáte-li se po Contrá Porti (Contra – znamená ve vicenzském nářečí
ulici) narazíte zde hned na několik úchvatných palladiovských paláců (Palazzo
Porto Barbarano, Palazzo Thiene a Palazzo Iseppo da Porto), jež dokumentují
rozmanitost Palladiova stylu.
Toto významné Palladiovské město se po celém světě proslavilo jedinečnou a
rozličnou architekturou. Patří také k nejbohatším ve Venetu a návštěvník
tu najde i elegantní obchody a kavárny.
Znamenité Museo Civico sídlí v Palladiově Palazzu Chiericati
z roku 1550 (Piazza Matteotti, otevřeno út-ne). Uvnitř stojí za pozornost
freska s nahým vozatajem (symbolizuje slunce) od Giulia Carpiona.
V síních nahoře visí mnoho okouzlujících malířských děl, včetně gotických
oltářních obrazů z vicenzských kostelů.
Symetricky vyvážená La Rotonda (zvaná také Villa Capra Valmarana, Via
Rotonda, otevřeno pouze ve středu, zahrada v út-ne) je perlou mezi
Palladiovými stavbami a nejznámější ze všech jeho vil. Vila byla vybudována
v letech 1550-52 a její kopie naleznete v tak vzdálených městech,
jako jsou Dillí, Londýn a Petrohrad.
Cesta vedoucí k La Rotondě míjí Villu Valmaranu ai Nani
v překladu vila trpaslíků, (Via dei Nani, otevřeno út-ne). Zeď vedle Villy
Valmarany (dílo Antonia Muttoniho z roku 1688) zakončují postavy
trpaslíků, kteří dali této vile jméno. Stěny uvnitř pokrývají vzdušné fresky od
Giambattisty Tiepola.
Okolí: Jižně od Vicenzy naleznete cypřiši porostlý kopec Monte Berico,
kde si majetní Vicenzané dříve v horkém létě vychutnávali chladnější
ovzduší a venkovské kouzlo svých sídel. Širokou ulici spojující centrum Vicenzy
s bazilikou na vrcholku kopce dnes lemují stinné portici nebo-li kolonády.
Samotná Basilica di Monte Berico (otevřeno denně) se datuje do 15.
století a rozšířena byla o tři století později. Je zasvěcena Panně Marii, která
se na tomto místě zjevila při morové epidemii, v letech 1426-28, aby
Vicenzanům oznámila, že budou ušetřeni. V nádherném interiéru se skví
freska s Pietou (1500) od Bartolomea Montagni, v křížové chodbě si
prohlédněte jedinečnou sbírku fosílií a v refektáři (vstup pouze
s dovolením) Veronesovu pěknou malbu Večeře sv. Řehoře Velikého (1572).